Rok 2016 byl v oblasti daňové legislativy spíše rokem poklidným. Nesl se v duchu stabilizace a zažití dříve představených novinek a jejich cizelování. S ohledem na skutečnost, že letošek je rokem volebním, nelze už daňovou revoluci očekávat. I přesto, že v prvních měsících jsme zaznamenali snahy provést určité změny zejména v oblasti elektronické evidence tržeb, žádná „rychlokvaška“, na kterou jsme bývali v minulosti zvyklí, se nekonala.
Kontrolní hlášení
Zásadní novinkou roku 2016, se kterou se daňoví poplatníci museli sžít, bylo kontrolní hlášení. Povinnost jeho zpracování se od 1. 1. 2016 vztahuje na všechny plátce DPH. Ačkoliv zavedení tohoto kontrolního mechanismu bylo ze strany některých daňových poplatníků přijímáno často bouřlivě, je nutné konstatovat, že po nastavení systému se zásadnější problémy v podávání hlášení nevyskytují. Generální finanční ředitelství se také snaží reagovat na některé nepřiměřené sankce spojené s podávání hlášení a postupně rozšiřuje důvody, za nichž je možno případné sankce prominout.
Z hlediska praxe však činí větší problémy postupy daňových orgánů související s kontrolou informací zjištěných na základě podaných hlášení. V mnoha případech se lze setkat s detailním prověřováním skutečností, které s ohledem na celkovou velikost subjektů nejsou významné nebo ve svém důsledku nemohou vést k doměření daně. Lze pouze doufat, že postupující praxe a nabývající zkušenosti správců daně povedou k opuštění prověřování všech rozdílů, které mohou vzniknout, a soustředění se výhradně na zásadní skutečnosti.
Zcela novým prvkem, se kterým se lze v této souvislosti setkat, jsou „neformální“ výzvy a požadavky jednotlivých správců daně zasílané prostřednictvím elektronické pošty. Na straně takto dotčených plátců pak vzniká dilema, jakým způsobem na takové výzvy reagovat. A to zvláště v případech, kdy správce daně stanoví na odpověď lhůtu mnohdy nepřekračující tři či čtyři pracovní dny.
Zákonná podpora pro tyto typy výzev by se přitom hledala jen velmi obtížně. Praxe se v průběhu roku vyvinula tak, že pokud na podobně zaslanou výzvu plátce žádným způsobem nereaguje, správce daně následně opakuje stejný požadavek prostřednictvím „standardních“, zákonem upravených metod.
Na druhou stranu reakce i na neformální e-mailovou výzvu správce daně může v mnoha případech řízení urychlit a vést například k rychlejšímu vrácení nadměrného odpočtu či ukončení řízení bez detailnějšího prověřování. V každém případě však lze doporučit, aby jakákoliv reakce na tento typ výzev byla vedena standardními prostředky, tedy nejlépe přes datovou schránku či běžnou poštou.
Postupy správců daně
V návaznosti na postupy správců daně v roce 2016 lze i nadále očekávat zvýšenou snahu o nárůst příjmů státního rozpočtu za využití existujících zákonných prostředků. Tomuto cíli odpovídá i aktuální politika Ministerstva financí ČR a také dílčí novely, které jsou plánovány nebo již prošly legislativním procesem.
Opatřeními podporujícími nastavenou politiku v následujícím období pak budou zejména:
- specializované daňové kontroly,
- důsledné uplatňování možností daných platnou legislativou,
- důraz na převodní ceny,
- pokračování změn v oblasti reverse charge u lokálních plnění,
- zavedení elektronické evidence tržeb (EET) v dalších oblastech.
Specializované daňové kontroly
I v roce 2017 můžeme očekávat, že zahajované daňové kontroly se obvykle nebudou zabývat všemi daňovými oblastmi. Zaměří se na takové, u nichž lze předpokládat zvýšenou pravděpodobnost odhalení daňového nedoplatku, případně závažnějšího porušení daňových pravidel. Daňové kontroly také nebývají zahajovány na základě náhodného výběru, ale na základě indicií zjištěných přímo z daňových tvrzení a jejich příloh, z kontrolních hlášení a nově i ze systému EET.
Vzhledem k vyššímu množství podnětů můžeme pozorovat postupné přenášení kontrolní funkce i na další složky státní správy. Konkrétně se jedná zejména o celní správu, která bude mít v kompetenci mimo správu spotřebních daní také kontrolu fungování právě zaváděné elektronické evidence tržeb.
K dalším postupům směřujícím k vyššímu výběru daní patří především sdílení informací a postupů mezi jednotlivými finančními úřady. Zejména na straně znalostí a specializace pracovníků provádějících kontrolu je patrný značný posun. Jednotlivé typy daňových doměrků se v určitých obdobích objevují u plátců/poplatníků bez ohledu na regionální příslušnost. Je tudíž zřejmé, že „úspěšné“ postupy jsou správci daně aplikovány v rámci celé republiky.
Důsledné uplatňování možností daných platnou legislativou
Součástí této politiky je zejména zvýšená kontrola nad výběrem daní. Správci daně se snaží využít procesních postupů, s nimiž jsme se v minulosti setkávali jen zřídka. Stále častěji se objevuje například institut zajištění daně prostřednictvím daňové exekuce.
Ačkoliv v minulosti byl tento prostředek využíván spíše jako krajní možnost, i na základě zvýšeného počtu soudních rozhodnutí jeho obliba ze strany daňové správy roste. S daňovou exekucí se setkáváme i u běžných daňových subjektů již v průběhu daňové kontroly, kdy je exekuována daň, která teprve bude vyměřena!
Využívá se rovněž v případech vymáhání zaplacení daňových nedoplatků z titulu penále či úroku z prodlení, a to ve velmi krátké době po oznámení jejich výše. Obrana proti takovému úkonu správce daně je obtížná a v krátkém časovém horizontu v zásadě nedosažitelná s ohledem na délku soudních řízení.
Převodní ceny
Díky interní komunikaci složek státní správy se daňové kontroly zaměřují na specifické oblasti, jež mohou být spojovány s největším rizikem doměrků. Hlavní oblastí, na kterou se v současné době kontroly zaměřují, jsou převodní ceny.
Daňová správa v souvislosti s prověřováním transakcí a cen ve skupině už v minulosti zavedla povinnost reportovat objemy transakcí uskutečněných mezi spřízněnými osobami. Vyžaduje to prostřednictvím přílohy k přiznání k dani z příjmů. Údaje obsažené v této příloze mohou identifikovat subjekty s významným zastoupením transakcí ve skupině.
Informace v předkládaných přílohách jsou rozsáhlé a správce daně je tímto způsobem získává již několik období. Je proto schopen vytvořit si poměrně věrný obrázek o stavu a struktuře hospodaření subjektu a také o významu vnitroskupinových transakcí.
Struktura skupiny, členěná na jednotlivé dceřiné realitní společnosti s jednou nebo více servisními společnostmi, je v nemovitostním sektoru využívaná poměrně často. Jednotlivé nemovitostní společnosti pokrývají samostatné developerské projekty nebo jeho fáze. Servisní společnost pak zajišťuje provozní funkce těchto „dceřinek“ či „spv“.
Služby poskytované v rámci skupiny a jejich nacenění pak může přinášet významná rizika z pohledu prokázání použití tržních cen.
V rámci předcházení těmto rizikům lze doporučit připravit dokumentaci podporující nastavení cen interních transakcí. Jejím předložením v rámci daňové kontroly se pak důkazní břemeno přenáší na stranu správce daně. Je pak na správci daně, aby předložil důkazní prostředky zpochybňující nastavení převodních cena jak z hlediska metodologie tak i dalších závěrů plynoucích z takové dokumentace.
BEPS a jeho dopady
Politika ministerstva financí navazuje na mezinárodní aktivity usilující o eliminaci a předcházení daňovým únikům. Ve formě akčního plánu byly schváleny iniciativou BEPS. Konkrétní dopady této iniciativy je možné sledovat i v novelizaci legislativy EU. Tyto úpravy pod vlivem obou uvedených faktorů mají dopad také na české subjekty. Jedná se o následující oblasti:
Country by country reporting
Tato novinka má základ ve směrnici 2011/16/EU upravující automatickou výměnu informací v oblasti daní. V české legislativě se tato úprava zrcadlí v novelizaci zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, která nabývá účinnosti v červnu 2017.
Některým skupinám s mezinárodní působností tím vzniká povinnost poskytovat daňové správě informace za své zahraniční aktivity/společnosti. Tímto způsobem mohou i českým subjektům vlastněným nadnárodními skupinami vznikat povinnosti na zpracování potřebných informací.
Tento instrument tak ve snaze sledovat nastavení transferových cen doplňuje v České republice doporučované a v jiných zemích povinné dokumentace převodních cen. A to jak na globální, tak i lokální úrovni (tzv. Master file a Local file).
Anti-Tax Avoidance Directive (ATAD)
Nová ATAD směrnice by měla být implementována v členských státech EU od 1. ledna 2019 a má například nahradit dosavadní pravidla nízké kapitalizace. Omezí uznatelnost veškerých úrokových nákladů přesahujících stanovený limit (zatím navrhován ve výši 3 mil. EUR), které bude nově závislé na hodnotě EBITDA. Konkrétní podmínky této úpravy jsou v režii jednotlivých členských států. Za ČR je tato hranice zatím navrhována ve výši 30 % EBITDA.
Dalším nástrojem vycházejícím z uvedené direktivy jsou pravidla pro řízené zahraniční společnosti (controlled foreign company – CFC rules). Znamená, že zisky ovládané zahraniční společnosti mohou být připsány její mateřské společnosti sídlící ve členském státě EU. Podmínkou pro aplikace těchto pravidel je vlastnictví minimálně 50%podílu a zároveň skutečnost, že zisky této entity podléhají efektivnímu zdanění o 50 % menšímu, než by tomu bylo ve státě mateřské společnosti.
Další oblastí, ve které je patrný dopad směrnice ATAD, je omezení možnosti využití hybridních struktur nejen v rámci EU, ale i u transakcí vůči státům vně EU.
Rozšiřování výčtu plnění podléhajících reverse charge
Jednou z mála schválených nových úprav, které jsou platné již pro rok 2017, je rozšíření použití režimu přenesené daňové povinnosti i na poskytnutí pracovníků pro stavební nebo montážní práce. Jedná se například o tzv. agenturní zaměstnávání.
V této souvislosti je nutné zmínit snahu Ministerstva financí ČR využít režim přenesené daňové povinnosti na co nejširší množství zdanitelných plnění poskytovaných mezi plátci daně. Ačkoliv tato snaha naráží na odpor některých dalších států Evropské unie, není další rozšíření režimu přenesené daňové povinnosti alespoň v pilotním projektu vyloučeno.
Petr Toman a Přemysl Klas
KPMG Česká republika, s.r.o.
