Hlavní problém Prahy je podobný jako v jiných městech – donut city. „Donuty jsou koblížky, které mají uprostřed díru. V Praze je taková díra zhruba v hranicích městské rezervace. V centru ubývá lidí, jsou tam kanceláře a prázdné domy. Historická část Prahy přestává žít,“ tvrdí v patnáctém rozhovoru z 20dílného seriálu LN a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí o budoucnosti Prahy, geolog a popularizátor vědy Václav Cílek.
LN: Podle prognózy počet lidí v Praze poroste. Budou se zaměřovat na okrajové části?
Zhruba před osmi lety zveřejnili Němci atlas zmenšujících se měst. Řada evropských měst se zmenšuje nebo se snižuje počet jejich obyvatel. Je to ale jen zdánlivé, protože lidé se stěhují těsně za hranice měst. Aglomerace tedy mají více lidí, ale ve středu měst jich ubývá.
LN: Mělo by se proti tomuto trendu něco dělat?
Stačí větší městská epidemie a všichni pochopí, že velké nahromadění lidí přináší problémy. Obdobný závěr platí pro vlnu veder, zatím se tomu ale nevěnuje příliš pozornost. Jezdí hodně aut, jež uvolňují oxidy dusíku, z nichž se dělá škodlivý troposférický ozon. Měli bychom to vše začít brát vážně. Trvá to ale.
První průzkumy o škodlivosti kouření jsou staré 40 let a teprve teď se proti tomu něco dělá. Již dnes jsou dostupné výsledky výzkumů profesora Šráma o dopadech znečištění ovzduší na zdraví populace – klesá počet a kvalita spermií u mužů, rozšiřují se alergie. Můžeme dospět do situace, kdy si řekneme: města, jak je známe, nejsou dobrá pro život.
Václav Cílek | Zdroj: LN
LN: Měla by do budoucna Praha omezit nebo regulovat dopravu?
Regulace je možná, ale ztratili jsme 20 let vytvářením okruhů, jak vnitřního, tak vnějšího. Situace je stále složitější, prosadit něco je rok od roku zdlouhavější. Slyšel jsem, že v USA nebo v západní Evropě by nebyli schopní postavit síť dálnic, kdyby v 50. a 60. letech platily všechny současné zákony a nařízení.
LN: Měla by se Praha zahušťovat, nebo by se mělo více stavět na periferiích a středu ulevovat?
Lidé jsou citliví, když přicházejí o městský prostor. To je nutné respektovat. Vždy byla patrná tendence kvůli ekologii, městské dopravě, ale i obchodům udržet určitou hustotu obyvatel na hektar. Když je příliš malá, nevyplatí se zavádět městskou hromadnou dopravu, protože by jezdila jednou za hodinu a lidé by ji nevyužívali. Je to ale otázka nastavení.
Faktem je, že developeři se snaží obsadit všechny obsaditelné prostory. Praha se vyvíjí zvláštně. Svědčí o tom neuvěřitelný růst cen domů a bytů. Zároveň se zvyšují nájmy. Lidé si nemohou pořídit bydlení v Praze a směřují třeba na Kladensko. Tento trend tradiční město zabije.
LN: Co s tím lze udělat?
Nevím. V uplynulých dvou letech patřila Praha mezi nejbezpečnější města na světě. Kupují v ní byty například židé z Francie, cizinci kvůli spekulaci, bývalá jugoslávská mafie zde pere peníze a pořizuje za ně byty. V New Yorku je to podobné. V mrakodrapech je obsazena jen část bytů, zbytek je víkendové či sezonní bydlení.
Protože dáváme peníze na první místo, město přestává být životaschopné pro vlastní obyvatele. Lze to ukázat třeba na Českém Krumlově. Lidé si mohli v privatizaci koupit domy, v nichž bydleli, za rozumné peníze. Opravili je, zadlužili se, otevřeli si hotýlky, kavárny. Nemovitosti později prodali a přestěhovali se na sídliště. Dnes jsou domy v rukou bůhvíkoho a zisky plynou bůhvíkam. Ekonomizace města nakonec vytlačí lidský prvek.
LN: Měla by Praha vystupovat jako developer, aby se zabránilo odchodu lidí?
Někdy od roku 1980 začala Praha skupovat pozemky, aby měla kontrolu nad prostorem. Po roce 1990 se razilo heslo, že se veřejná sféra neumí starat o majetek, soukromníci to prý umějí mnohem lépe. Tak se rychle vedení Prahy zbavilo pozemků, nebudu spekulovat za jakých podmínek, a tím de facto ztratilo kontrolu nad městským prostorem.
Pokud by se z centra Prahy odstěhovali i studenti, například protože je přestěhují na okraj města do kampusu, ve městě nezbude skoro nic z původního života. Vždy bylo důležité centrum města a to, co bylo kolem, třeba sídliště, bylo jako by přilepené. Kdybych měl jmenovat místo, které mě vnitřně vzrušuje, pak Jižní Město. Stále nemám čas tam jet na dovolenou.
LN: To je překvapivý výběr. Čím je pro vás Jižní Město zajímavé? Jak se díváte na sídliště? Mají budoucnost?
Loni v Benátkách proběhlo architektonické bienále Zprávy z bojiště. Italové tam měli pěknou expozici o sídlištích. V Itálii je situace ještě naléhavější než u nás. Zde žije na sídlištích zhruba 55 procent obyvatel, v Itálii ještě více. Často je to již třetí generace, která vyrostla na sídlišti. Tito lidé ho berou za svůj domov. Největší výhodou sídlišť je rozvolněnost.
Nevíme, co se v budoucnu stane, nevíme, jakým způsobem a z čeho budeme získávat energie, kde budeme pěstovat ovoce a zeleninu. Myslím, že časem na sídlištích. Takže díky nehotovosti a velkým prostorám jsou sídliště flexibilnější pro budoucnost. V případě Jižního Města to chce prodloužit metro o jednu stanici a udělat tam obrovské záchytné parkoviště. Procházíte-li sídliště, vidíte, že začínají být nejautentičtějšími částmi města.
Ve vnitřní Praze je tu a tam český nápis. Kdyby nebyl, netušíte, v jakém evropském městě jste. Všechno je podobné a ploché. Kultura, která ve vnitřní Praze byla, kvůli tržním cenám nastaveným magistrátem téměř zmizela. Na sídlištích to je naopak, jsou fyzicky v pohybu.
LN: Zajímavým fenoménem Prahy jsou zahrádkářské kolonie, jež ale postupně mizí. Patří zahrádkáři do velkoměsta?
Údaje z Řecka ukazují, že se stále více lidí vrací do zemědělství. Ve Vídni si vždy vzpomenu, jak během války byly zahrádkářské kolonie v městských parcích. Podle mne poroste v budoucnu systémová nezaměstnanost, i když to dnes vypadá jako utopie. Stačí, aby se něco porouchalo v ekonomickém modelu Evropské unie, což je nasnadě, nebo aby do věci zasáhla automatizace a robotizace, a někteří lidé už nikdy nenajdou místo.
Jednou z mála možností pro ně je návrat k zahrádkám, obdělávání půdy, k malým provozům, jako je zavařování. Zahrádkářské kolonie nejsou návratem do 19. století, ale kusem budoucnosti. Není to český, ale rakouský vynález a začal ve Vídni. Zahrádky je nutné zachovat, i když nebudou nějakou dobu udržované.
LN: Výstavba podél Vltavy vždy byla atraktivní. Měla by se nadále povolovat, přestože jsme zažili povodně, nebo přísně regulovat?
Povodně budu nadále, čekal bych další o velikosti z roku 2002 během 20 let. Pokud by povodeň byla stejně velká, může to skončit poměrně špatně, neboť před lety Malá Strana zachránila kus Starého Města. Řeka se totiž měla kde rozlít. Teď, když je důkladnější protipovodňová ochrana, má obec sklon zbavit se problému s povodní tím, že jej pošle po proudu. Když to dělají všichni, odnese to první obec, která nemá velkou protipovodňovou ochranu. Zaplať pánbůh, co se udělalo v protipovodňové ochraně, ale má to limity.
LN: Je Praha zeleným městem?
Nikdo nebude bourat domy, aby vytvořil park. Lze udělat různé věci. Město budoucnosti asi bude vypadat jako zahradní megaměsto, což je dobrý model. V Detroitu mě značně zaujala konverze tamního Národního divadla na garážové státní. Kdybych chtěl provokovat, přemýšlel bych o staré budově Národního divadla v Praze, která už kulturně přestává vyhovovat, a naopak bychom potřebovali velké garážové stání v centru města.
Chcete-li uvažovat o budoucnosti města, musí se zohlednit kulturní proměny. Pochopitelně že si z toho dělám legraci, ale je na hraně. Mladá generace do Národního divadla příliš nechodí. Ta budova je skutečně ohrožená. Kdyby v Detroitu, což bylo původně bílé, katolické město, začali v Národním divadle hrát více černošskou hudbu, možná mohlo nadále fungovat jako divadlo a neskončilo by jako garážové stání.
LN: Kde bude Praha za sto let?
Sto let nedohlédne nikdo. Teď panuje přesvědčení, že Praha je evropskou historickou metropolí, je to stále lepší značka. Čekám, že se stane více mezinárodním, bohatým městem. Ve městech obecně začínají být problémem velké kontrasty. Když se díváte v USA na města, jež jsou nejhorší k životu, jde o části Filadelfie či Miami, kde je největší zločinnost, je tam nebezpečno. Z hlediska sociálního bude největším problémem evropských měst bezpečnost a zabránit vzniku propadajících se, problémových lokalit.
LN: Hrozí i Praze ghetta?
Zatím to tak nevypadá, protože nejčastějšími cizinci jsou Slováci, Ukrajinci a Rusové a ti jen málokdy mají tendenci vytvářet ghetta. Vietnamci najeli na politiku dobrovolného apartheidu a fungují jako město ve městě, společnost ve společnosti. Spolupracují, jsou těžce pracující, máme skutečně velké štěstí na naše Vietnamce. Mladá generace studuje na vysokých školách a další generace bude vstupovat do politiky. Čekám, kdy budeme mít prvního vietnamského prezidenta.
LN: Jak vidíte novou výstavbu v Praze? Co mrakodrapy?
Mrakodrapů bude málo. Pokud jsme chtěli vytvořit Downtown, je to trapné – shluk vykotlaných zubů na Pankráci. Je to horší než provinční čínské město, Káhira nebo než jakékoliv rozvojové město. Architekt Vlado Milunič kdysi navrhoval, a já s ním souhlasím, zbourat je. To se však nestane.
LN: Praha má relativně nízkou hustotu obyvatel. Nejsou mrakodrapy řešením, jak město zahustit?
Lidé již roky netouží po bydlení v mrakodrapu – výškové budovy nejsou například v Anglii považované za luxusní, ale sociální bydlení –, ale chtějí bydlet v rozumné dojezdové vzdálenosti od Prahy, ve vlastním domku se zahrádkou a malým bazénem. To je sen. Navíc v architektuře je to tak, že v dobrých projektech lze dosáhnout stejné hustoty horizontální i vertikální výstavbou. Nicméně, mrakodrapy se stavějí, já bych do nich bydlet nešel. Je to hodně zranitelná část města.
LN: Jak se díváte na moderní architekturu v Praze?
Ve středu města jsou draví developeři, kteří potřebují pomoc dravých architektů a udělat dům nafouknutý na maximální objem. Ve středu Prahy je kvalitních architektonických úprav poměrně málo.
LN: Líbil se vám návrh Kaplického knihovny?
S tím bylo spojeno hodně problémů. Nejprve měla být soutěž na místo, kde by knihovna stála. Ministerstvo kultury by nemělo dost peněz, aby provozovalo Klementinum a navíc další budovu knihovny. Mně se návrh Kaplického líbil, ale otázka nestojí, zda se mi líbil, či nikoliv, ale zda se má knihovna postavit, či nikoliv. Když se rozhodne, že ano, musí se i říct, jak se postaráme o Klementinum. To navíc po poměrně malé úpravě kapacitně stačí. A naproti je částečně opuštěný objekt křižovníků. Určitě by tam šlo dojednat nějakou spolupráci.
Kateřina Menzelová
redaktorka LN
V předchozím, čtrnáctém pokračování 20dílného seriálu LN a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy vyšel rozhovor s Petrem Paličkou ze skupiny Penta Investments. V následujícím, šestnáctém díle vyjde rozhovor s psychiatrem Jiřím Rabochem.
