Přihlásit se k odběru newsletteru

ARTN a její členové vnímají velice pozitivně snahu vlády připravit nový stavební zákon, který bude respektovat princip „jeden úřad-jedno řízení-jedno razítko“ cílený na zrychlení a zefektivnění státní správy v oblasti povolování staveb. Aktuální verze návrhu stavebního zákona, která byla předložena Legislativní radě vlády, je však zásadně odlišná od tohoto principu a návrhu, který byl předložen do připomínkového řízení na konci loňského roku. Členové ARTN jsou přesvědčeni, že současný návrh nového stavebního zákona nepovede v dlouhodobém horizontu ke zlepšení situace v povolování staveb a v krátkodobém horizontu naopak povede k jejímu zhoršení. Domníváme se, že nyní je prostor, aby Ministerstvo pro místní rozvoj, kterému Legislativní rada vlády vrátila současné znění návrhu k úpravám, provedlo v návrhu zásadní úpravy, které by ho znovu vrátili k implementaci principu „jeden úřad-jedno řízení-jedno razítko“.

Jednou z priorit ARTN a jejích členů je, aby se dlouhodobě nevyhovující a zhoršující se stav v oblasti stavební správy zlepšil. Výraznější zlepšení by dle názoru ARTN přinesla jen zásadní reforma stavební správy zahrnující zejména vytvoření jednotné soustavy státní stavební správy a dostatečné personální a materiální zabezpečení. Pokud není možné prosadit moderní stavební zákon, který bude plně respektovat princip „jeden úřad-jedno řízení-jedno razítko“ a jednotnou státní stavební správu, doporučujeme vytvořit jen dílčí novelu stávajícího stavebního zákona, jejímž nosným tématem by byla širší digitalizace a ulehčení práce stavebním a souvisejícím úřadům, a to zejména ve formě zjednodušení procesních postupů, což by bylo jistě kladně hodnoceno i úřednickou základnou.

Z pohledu zamýšlené rekodifikace stavebního práva vnímají členové ARTN, jako zásadní, mimo jiné, následující body:

Sloučení a zjednodušení procesů je nezbytnost, pro kterou je nezbytná co největší integrace dotčených orgánů do stavebních úřadů prvního stupně, aby existovalo jedno místo, kde dojde k vyhodnocení stanovisek chránících příslušné veřejné zájmy (životní prostředí, hygiena, požární ochrana atd.) a vyřešení všech rozporů. Současný návrh nového zákona považujeme v této části za nedopracovaný a obsahující řadu nejasností. Není příliš jasné, jestli ke zrychlení řízení skutečně přispěje koordinované vyjádření krajského úřadu. Zdá se to být jen zbytečným mezikrokem, který bude řízení protahovat, protože je mimo stavební správu rozhodující v prvním stupni, a není vyloučeno, že krajský úřad bude výrazně zasahovat do stanovisek jednotlivých odborů krajského úřadu (dotčených orgánů) a vydání nezbytného vyjádření se tak bude pro vnitřní rozpory jen neúměrně prodlužovat a místo zjednodušení procesu naopak ještě více komplikovat. V této souvislosti považujeme za nevhodné i roztříštění kompetencí pro památkovou péči, kdy by mělo dojít k integrování působnosti orgánů státní památkové péče do krajského stavebního úřadu jen v rozsahu, která se vztahuje k nemovitostem, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se ochranných pásmech. V ostatních případech výkonu státní správy na úseku památkové ochrany by mělo zůstat vše při současném stavu. V současném návrhu považujeme za naprosto zbytečné i vytvoření speciální státní stavební správy pro veřejné stavby. Nedostatky stávajícího systému zůstanou a naopak vznikne nový prostor pro kompetenční spory. Krokem vpřed je redukce počtu řízení, která přibyla po poslední novele a která nejsou využívána, a zavedení jednotného a společného územního a stavebního řízení pro všechny stavby, jehož výsledkem bude jedno rozhodnutí povolující záměr.

Dle názoru ARTN nepovede ke skutečnému zrychlení řízení ani navrhovaný mechanismus „povinné atrakce“ nadřízeným stupněm. Přesunem řízení na nadřízený stupeň nedojde ke zrychlení řízení, ale pouze k zahlcení a přetížení nadřízených orgánů. Je nutné zapracovat efektivní možnosti zásahu proti nečinným stavebním úřadům obcí a zjednodušení a lepší metodické vedení pracovníků stavebních úřadů, kteří pracují v první instanci. Důraz by měl být kladen na motivaci, vzdělaní a profesionalitu pracovníků stavebních úřadů vedoucí k rychlosti a kvalitě rozhodnutí vydávaných v prvním stupni.

Nečinné stavební úřady by měly nést skutečnou odpovědnost vůči stavebníkovi, kterého svým prodlením poškodí. Možnost atrakce nadřízeným úřadem je v současném správním řádu upravena, je třeba ji však využívat, ovšem jen pokud bude zajištěno, že nadřízený úřad, který si žádost převezme, vše ve zrychlené lhůtě i vyřídí, což za současného stavu není zaručeno. V odvolacích řízeních i v soudním přezkumu by měl být zdůrazněn apelační princip se snahou minimalizovat vracení řízení na nižší stupeň, což není v současném znění návrhu důsledně provedeno. Rušení rozhodnutí první instance není omezeno na situace, kdy nelze vydat rozhodnutí, a tento postup tak může být odvolacími orgány nadužíván.

Zavedení digitalizace je nutností a určitě dobrým krokem pro zrychlení řízení. Proto vítáme, že digitalizace je součástí již schválené novely současného stavebního zákona. Domníváme se, že by k digitalizaci mohlo dojít i dříve, než jak je dle novely schváleno. Digitalizace spisu, kde by jednotlivé dotčené orgány (které se nepodaří integrovat) komunikovali se stavebním úřadem a zároveň se stavebníkem a dalšími „institucionalizovanými“ účastníky řízení prostřednictvím portálu stavebníka, by měla být samozřejmostí.

Další návrhy ARTN směřující ke zlepšení stávajícího právního prostředí:

Institut plánovacích smluv by měl být výrazněji vylepšen, aby byl skutečně použitelný praxí. Navrhovali bychom, aby bylo postaveno na jisto, že institut plánovacích smluv pokrývá také smlouvy ve fázi řízení o povolení záměru a máme za to, že právě takovou právní úpravu nynější různorodá praxe potřebuje už jen z toho důvodu, aby bylo najisto postaveno, že se nejedná o protiprávní jednání. Považujeme za nepřijatelné, aby v případě zákonem určených vnějších okolností (např. změna nadřazené územní dokumentace) obci zanikly povinnosti ze smlouvy, ale aby povinnosti stavebníka přetrvaly, zaniknout by měl celý závazkový vztah. Vhodné by bylo zakotvit účelovou vázanost prostředků, které by byly v souvislosti se závazky z plánovací smlouvy poskytnuty stavebníkem. Zároveň považujeme za nesystémové a nedůvodné, aby spory z těchto smluv řešil namísto soudu stavební úřad.

Členové ARTN dále navrhují zrušení ingerence stavebních úřadů v procesu dělení a slučování pozemků, které je zcela přežité. Původním účelem ingerence stavebních úřadů bylo, aby státní správa dohlížela na to, aby nebyly převedeny pozemky, které by neměly samostatný přístup k infrastruktuře. V dnešní době není dle našeho názoru třeba zahlcovat úřady případy, kdy vlastníci zamýšlejí zcelit či rozdělit pozemky za účelem jejich dalšího využití. Stavebním úřadům by se tak částečně uvolnila kapacita k naplňování jejich skutečného účelu ochrany veřejného zájmu při výstavbě. Případné vytvoření pozemků bez přístupu k potřebné infrastruktuře je pak záležitost, která by měla jít k tíži příslušného vlastníka a měla by být řešena mezi dotčenými vlastníky na úrovni soukromého práva.

Důležitým bodem je také klást zásadní důraz na stabilitu územního plánování, které je klíčovým bodem pro navazující stavební řízení, kdy zásadním předpokladem pro dosažení takové stability je formulace jasného veřejného zájmu na využití území. I zde je třeba hlavně zlepšit praxi územního plánování mnohem více než měnit jakkoliv současnou právní úpravu.

Závěrem bychom rádi zdůraznili zcela zásadní bod, který ovšem ani předchozí, ani upravený návrh stavebního zákona neřeší a sám o sobě ani není schopen řešit. Jedním z klíčových důvodů, proč trvají povolovací procesy tak dlouho a proč je Česká republika 157. ze 190 zemí hodnocených Světovou bankou ve vztahu k délce povolovacích procesům, je personální stav veřejné správy na tomto úseku. ARTN má za to, že bez zásadní reformy ve vztahu k pracovnímu obsazení a změny přístupu úředníků na úseku stavební správy nelze očekávat zlepšení situace pouze v návaznosti na nový stavební zákon, byť by byl sebelepší. Naopak, z dosavadních zkušeností vyplývá (stav po velkých novelách stavebního zákona), že jakékoli změny právní úpravy nutně povedou k dalšímu přetěžování úředníků, kteří byli zvyklí postupovat dle stávajících pravidel, zmatečným výkladům (při absenci centrálních metodik) a rozdílným přístupům různých stavebních úřadů a k nárůstu nejistoty, a to jak na straně stavebníků, tak i úředníků. Dalším faktorem ovlivňujícím kvalitu a rychlost vydávání rozhodnutí je pak v případě mnoha stavebních záměrů i tlak ze strany obecní samosprávy či starostů na úředníky stavebního úřadu (tj. de facto podřízené), kdy i přes splnění zákonných požadavků je vydání příslušných povolení ze strany stavebních úřadů zamítnuto či oddalováno, protože vedení obce se stavebním záměrem nesouhlasí. I toto by měl být argument pro vytvoření nezávislé soustavy státních stavebních úřadů a odstranění rizika tzv. systémové podjatosti.

Naši členové mají podobné zkušenosti z mnoha stavebních úřadů. Tyto nejsou vybaveny dostatečným počtem pracovníků s potřebnou kvalifikací a motivací.. Chybí jednotné metodické vedení a dostatečné proškolování pracovníků stavebních úřadů, které by zajistily vydávání bezvadných rozhodnutí a stejný přístup všech stavebních úřadů ve stejných věcech. Jak zmiňuje stanovisko veřejného ochránce práv z roku 2016, veřejný ochránce práv zjistil u téměř 9 z 10 z jím zkoumaných rozhodnutí vetší či menší pochybení na straně stavebního úřadu.

V takové situaci je diskuse o tom, jak má být postižen úředník, který nevydá včas rozhodnutí, a jestli dojde k fikci rozhodnutí či atrakci, sekundární a akademická. Primární musí být zajištění takových pracovních podmínek, aby úředníci rozhodnutí vydávali a vydávali je bez vad. Oba tyto prvky jsou nezbytné k tomu, aby systém, a to bez ohledu na konkrétní právní úpravu, mohl fungovat.