Jsme neziskové občanské sdružení složené z předních osobností a lídrů českého nemovitostního trhu.


„Praha budoucnosti“ #3: Kultura patří i na okraj města

Zapomíná se na lokality mimo centrum Prahy, je přesvědčen Marcel Soural, ředitel a předseda představenstva developerské společnosti Trigema. V rozhovoru, třetím pokračování 20dílného seriálu o budoucnosti Prahy, který připravily LN ve spolupráci s Asociací pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN), říká: „V okrajových lokalitách by měl vzniknout moderní veřejný prostor, měly by tam být parky, hospůdky a místa k setkávání.“ Developerům musí pomoci i město.

LN: Co je největší bolestí Prahy?

Je jich více. Odpovím ale jinak, než se očekává. V Praze máme magistrát, který by měl vytvářet strategie rozvoje, přinášet vize a držet hlavní finanční kasu. Jenže přenesením správy majetku na městské části se magistrát zbavuje určitého vlivu nad svým majetkem a určitých kompetencí. Vzniká tu něco, co lze jen obtížně řídit.

V Praze je zvoleno magistrátní zastupitelstvo, na městských částech je ale většinou jiná politická reprezentace. Funguje systém různých schvalování, dělání si naschválů a nekomunikace, místo aby město mělo jedno velení a platila jedna strategie.

LN: Je to specifikum Prahy, nebo se s tímto problémem potýkají všechna větší města?

Myslím, že je to specifikum Prahy. Praha se vzdala části kompetencí a její rozhodování je komplikovanější.

LN: Souhlasíte, že Praha nemá vizi ani plán, jak by měla vypadat za deset dvacet let? Každá nová politická garnitura totiž zamítne, co předchozí vytvářela.

To platí i na úrovni státu. Po každých volbách se radikálně otočí kormidlo. Vezměte si hádky okolo EET. Jedno politické uskupení říká, že evidenci chce, druhé slibuje, že když vyhraje volby, EET zruší. Jaký to má dopad na nás občany? Stále se něco mění, stále je něco jinak.

Největším investorem v Praze v případě rozvoje města, především infrastrukturních staveb, je magistrát. Je tu ale spousta soukromých investorů, kteří do rozvoje také zasahují. Ti potřebují dlouhodobě stabilní pravidla, protože investorská činnost je otázkou několika let. Stává se ale, že v průběhu přípravy projektu se pravidla několikrát změní. To není možné. Tím Praha hodně trpí.

LN: Co se musí změnit, aby byla Praha významnou evropskou metropolí?

Vše začíná vizí, jak by měla vypadat. Teď se konečně dokončil strategický plán Prahy do roku 2030. Řekněme, že vize je na stole. A bylo by dobré se jí držet a naplnit ji. A skvělé, kdyby politici a úředníci v Praze tento plán znali, nebo si jej aspoň přečetli. Často se o něčem mluví, a neví se o čem. Je třeba, aby byl plán závazný i pro budoucí politické vedení města.

LN: Praha má výjimečně krásné historické jádro. Jak skloubit historickou podstatu s novými projekty?

Měli bychom respektovat, že je Praha perlou měst. Je tu památková zóna a je dobře, že je chráněná. Tam ať je konzervativní přístup. Neměl by ale být rigidní, protože nechceme mít z Prahy skanzen. Chceme, aby památková zóna žila, a to nejen turistickým ruchem. Bohužel se stává, že konzervativní přístup z památkové zóny často infiltruje i do ostatních zón.

Přitom tam by již tak konzervativní být nemusel. Tam bychom měli stavět moderní domy, dělat zajímavou architekturu. To se neděje. Nebo jen v určitých částech. Prostor pro moderní architekturu tady je. Potřebujeme ale zvýšit ochotu prosadit a povolit takové stavby.

LN: Dokážou Češi přijmout moderní architekturu? Nejsou konzervativní?

Ne, nejsme konzervativní, ale měli bychom vystoupit z regionálního vnímání, že jsme Češi. Jsme přece Evropané. Dívejme se, jak Evropa jede, jak se jinde věci řeší a mění. Nemůžeme být zavření do časoprostorové skuliny.

LN: Ve větším prosazení moderní architektury by mohli pomoci developeři.

To je pravda, ale musí nám pomoci stát, město, odborná veřejnost. Bohužel je vykopaný příkop mezi developmentem a ostatními subjekty. Cokoliv řekne developer, je špatně. Ano, spousta staveb promarnila svou příležitost. Možná proto, že veřejná správa a soukromý investor spolu málo komunikují a vyjasňují si vize.

Město ale žádnou vizi doposud nemělo, proto nebylo s kým komunikovat. A navíc se změny poznají až za nějakou dobu. Trigema nyní připravuje dvě stavby, které mají ambici se po architektonické stránce vyrovnat Tančícímu domu. Více ale zatím nemohu prozradit.

LN: Záleží developerům na architektuře budovy? Ta jim přece nepomůže budovu zpeněžit. Pro investory je rozhodující, zda se dobře pronajme.

Podívejte se na Londýn. Ani tam není každá stavba pěkná. Velká většina je průměrná. V Praze chybí architektonické perly, výjimečné stavby. Nicméně každá stavba nemusí být výjimečná. Je to komplikované, protože ne každý pozemek lze vy užít tak, aby na něm stála architektonicky zajímavá stavba. Budu rád, když vznikne více projektů, jako je Tančící dům. Ale kdyby takový dům stál na každém rohu, pak bychom si jej už ani nevšimli.

LN: Lidé dnes chtějí, aby developeři ve svých projektech pamatovali i na veřejná prostranství, aby měli, kde se scházet, kam chodit na kávu… Proč je takových míst v Praze zatím málo?

Skutečně je tu společenská objednávka mít v Praze hezká prostranství, spoustu zeleně. My developeři jsme již vycvičeni a snažíme se to do projektů začlenit. Máme však problém, že po dokončení projektu město není schopné ani ochotné tyto veřejné plochy převzít do správy. To je paradox. Není někde chyba? Potřebujeme mít partnera, jemuž veřejná prostranství předáme, aby se o ně staral a udržoval je.

LN: Je v Praze dostatek zeleně?

Navštívil jsem hodně světových měst, myslím si, že Praha má zeleně dostatek. Záleží na tom, jak se o zeleň město stará. Je tu dlouhodobá strategie vytvořit zelený pás kolem Prahy, který by vznikl pospojováním současných a nově vytvořených parků. Zaregistroval někdo, že by se tato strategie již začala naplňovat, že by se na tom již pracovalo, nebo se o tom alespoň mluvilo? Přitom si Praha vytvoření zeleného pásu dala do dlouhodobé strategie.

LN: Pozornost se věnuje především centru Prahy. Považujete to za správné?

Měli bychom napřít pozornost do lokalit mimo centrum. Úplně se na ně zapomíná. Zde by se mělo hodně změnit, a to i ze strany města. Právě v okrajových lokalitách by měl vzniknout moderní veřejný prostor, měly by tam být parky, hospůdky a místa k setkávání. Proč mají lidé z těchto čtvrtí jezdit za kulturou do centra? Kultura by měla být i na jeho okraji. A když investora podpoří město, developer takové plochy rád vybuduje. Chce ale mít jistotu, že když něco vybuduje, město to převezme do své správy a nezabije to.

LN: Bez spolupráce s městem to nejde?

Je to náročné. V Nových Butovicích vybudovala Trigema Czech Photo Centre. Funguje na privátní bázi, neziskově. Jde o galerii k pořádání výstav. Slouží široké veřejnosti a potřebuje provozní prostředky. Město podporuje divadla a další kulturní instituce v centru, takže by mělo podporovat i obdobné aktivity pro veřejnost mimo centrum. Zatím to tak není.

LN: Podle demografických prognóz se počet obyvatel v Praze bude zvyšovat. Tomu ale neodpovídá tempo rezidenční výstavby. Co je třeba změnit?

Musí se zkrátit povolovací proces staveb. O tom mluví všichni. Poukazoval jsem na to již před třemi lety. Legislativa, která je s povolováním staveb spojená, se neustále zostřuje. Pokud se něco nestane, situace se zhorší. To si musejí uvědomit především politici a rozhýbat investice.

Praha nedávno schválila strategický plán rozvoje do roku 2030. Z něj vyplývá, že bude potřebovat 90 tisíc nových bytů, tedy šest tisíc ročně. Pokud se povolovací proces nezkrátí, už příští rok Praha stanovené parametry nedodrží. A nikdy skluz nedožene. Stačila by přitom vůle politiků prosazovat vizi a strategii rozvojových plánů města a následně ji přenášet a její plnění požadovat po úřednících.

Dnes se všichni vyhýbají odpovědnosti rozhodnout a zaštiťují se tím, že vydají svoje razítka a rozhodnutí, až to jejich bude podpořeno řadou jiných razítek a rozhodnutí. Z povolovacího procesu se stal ohromný byrokratický moloch.

LN: Někteří developeři jsou přesvědčeni, že současnou situaci zavinili Zelení, kteří mají v gesci územní rozvoj. Ti se ale brání, že povolování staveb je v gesci státní správy, což ovlivnit nemohou.

To není pravda. Územní rozvoj Prahy mají v gesci a je jimi přímo ovlivňován. Navíc v povolovacím systému funguje systémová podjatost. Samosprávu reprezentuje starosta, tajemník a další. Kdo zaměstnává státní správu, potažmo vedoucího stavebního úřadu? Samospráva! Je tedy zaměstnavatelem státní správy. To je špatně. Tam vzniká podjatost.

Stačilo by, aby stavební úřady nebyly pod samosprávou a řídilo by je centrálně třeba ministerstvo pro místní rozvoj. Touto změnou by se dalo něčeho dosáhnout. Jenže starostové se nechtějí zbavit vlivu na výstavbu. Tak to fungovat nemá. Má tu být platný územní plán, k němu mají být platné vyhlášky a stavební předpisy. Pokud stavba tyto regule splňuje, měla by být povolena. Přístup by měl být stejný pro všechny. Jenže není.

LN: Co by měla Praha udělat v dopravě?

To je velmi strategická věc, která se dotýká i dalších oblastí. Je zanedbaná. Není dobudovaný Městský okruh, není zrealizovaný Pražský okruh, nejsou postaveny radiály mezi okruhy. Ani 28 let od sametové revoluce nemáme to základní pro fungování města. Dobudujme urychleně okruhy a radiály a paralelně s tím budujme systém dostatečně kapacitních záchytných parkovišť P+R prstencovitě kolem Prahy. Teprve pak můžeme udělat systémová opatření, jako je mýto pro vjezd do centra.

Pokud to uděláme naopak a zavedeme mýto před dokončením základních komunikací, nastane kolaps v dopravě, bude to tragédie. Musíme si uvědomit, že každý den přijede do Prahy 170 tisíc lidí, nejvíce ze středních Čech, a večer zase odjedou. To denně představuje okolo 100 tisíc aut. V prvé řadě tu chybí dostatečně kapacitní parkoviště P+R. Současné tři tisíce parkovacích stání P+R potřeby města neřeší.

LN: Zase narážíme na povolovací proces. Všichni chtějí okruh, ale ne v blízkosti místa, kde bydlí.

Položme si otázku: Bude mít Praha někdy okruh? Myslím, že dříve či později ano. Tak proč to nepovolíme hned? Chybí kompetence Prahy, aby řekla: Takto to bude vypadat, je to ve veřejném zájmu a v souladu s dlouhodobou strategií rozvoje města. Určitě výstavba okruhu někoho zasáhne, ale tak to prostě je. Až vyřešíme potřebné infrastrukturní dopravní stavby, zlepší se i životní prostředí, budeme mít čistší ovzduší. Bez vyřešené dopravy se dále nepohneme.

LN: Kromě developmentu se věnujete i kultuře. Dělá v ní Praha dost?

Už dnes tu je spousta zajímavých kulturních projektů. Třeba již zmiňované Czech Photo Centre v Nových Butovicích nebo holešovický DOX. To jsou dnes významné galerie moderního a současného umění v Praze. Jak je ale možné, že nedostanou od magistrátu grant na provoz? Praha musí říct, co chce, v čem se chce profilovat, co chce a co nechce podporovat. A zase jde o koncepčnost a dlouhodobost. Stejně jako v otázce dalšího územního rozvoje města.

Kateřina Menzelová
redaktorka LN

V předchozím, druhém pokračování 20dílného seriálu LN a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy vyšel rozhovor s pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou. V následujícím, čtvrtém díle vyjde rozhovor s fotografem Herbertem Slavíkem.